Klaudia

Contatto

Nacestovali jsme asi 7000km, z toho tak 1000 km hlubším pískem, 3000km prašné cesty, 3000 km asfaltky. Zezačátku jsme po nákupu surovin (jídla a hodně moc vody) vyrazili směr poušť Namib, kde jsme se seznamovali s autem (já tedy mám bohaté zkušenosti se 4x4, ale přeci jen africké cesty jsou trošku jiné než na ostatních kontinentech). Vyrazili jsme tedy z hlavního města, kde ještě tak 20km trvala asfaltka, která poté přešla v prašnou. žádné extra výmoly , cestovní rychlost tak 80-130 km/h. GPS navigace počítá s rychlostí 12 km/h, takže doby dojezdu vás trochu znejistí, než zjistíte, že 1 hodinu zvládáte za 5 min. Projetí průsmyku, kde mě zarazila síla motoru. Nebyl na jedničku se schopný rozjet, musela se řadit redukce. S tím jsem se doteď nesetkal v žádném jinem autě. Člověk se na těchto cestách dost klimbá třeba 5 hodin v kuse, ale na to si zvykne. Zrádnost těchto cest spočívá v relativně dobrém povrchu, kde se to dá valit kolem 120km/h, ale občas se projeví terénní vlna nebo zarovnané vyschlé řečiště. To mě vyškolilo hned na počátku, kde jsem jel kolem 130km/h. Následoval skok něco k 10 m poměrně ve výšce, s 2 odrazy po dopadu. V autě to bylo docela v pohodě, ale spolucestující nebyli na terén zvyklí tak trochu remcali. Pružiny ani nešly nadoraz. Následovala cesta k dunám a písku, kde se opět projevila nedostatečná síla motoru a v hodně hlubokém písku to prostě i na 1.RS zastavil. Takže redukce a uzávěrka to jistili – a povedlo se. Takže hned první den se dalo poměrně řidičsky vyžít. Docela adrenalinový zážitek je předjíždět jiné auto. Předjíždět znamená něco vyjímečného, jelikož za den potkáte mezi 0 a 15 auty, pokud nejste ve městě. Předjíždět taky znamená pustit se někam kam absolutně nevidíte a ani auto před váma o Vás neví, protože ihned za autem je obrovský vír prachu viditelný na pár km v běžné krajině. Takže pustit se do toho největšího mračna, psychicky to vydržet až na vzdálenost kam dohlédnete na auto , nějakým způsobe