Šmoulí vesnička

Contacto

Již od školního věku jsem pochopil, že se mě líbí ženská chodidla. Pěkné pěstěné drobné prstíky mladých slečen, nemohu se vynadivat. Když jsem se přestěhoval, v ulici bydlela mladá holka, mohlo ji být čerstvých osmnáct, chodila na střední. Nebyla úplně nejkrásnější, ale ta postava, ty nožky, jak se uměla obléci a prodat to... Jako šmírák jsem každé ráno čekal za oknem, kdy kolem mého domu procházela do školy a doufal, že bude mít sukýnku a sandálky. Po čase jsme se seznámili.... Tedy aspoň tak, že o mě věděla, pozdravili se, prohodili pár slov. Jmenovala se Anetka,nemohla si nevšimnout, kam mě oči stále směřují a usmívala se.